Jsem dula, to znamená, že provázím maminky těhotenstvím, některé doprovázím u porodu a také v dalším období mateřství.

29.8.2011 ● Zuzana Hálová ● Featured, Rozhovory

Jitka Čejková našla zaměstnání, které se ji stalo i koníčkem. Už během rozhovoru bylo zjevné, že prací žije a má ji moc ráda. Sama je matkou dvou chapců a dalším desítkám novorozeňat pomohla přijít na svět.

Už devět let provázíte maminky těhotenstvím, hrála jste dětem divadlo, koordinujete kurzy pro nastávající rodiče, kde se ve Vás ta touha pomáhat vzala?

Jako prvotní, proč tuto „práci“ dělám, je to, že jsem vždy chtěla dělat práci, která by mě bavila, přinášela mi uspokojení z dobrých výsledků a kde bych viděla nějaký přínos. A to tady všechno mám. Svoji práci mám ráda i po těch letech a  i přes  její náročnost. Opravdu vidím velký přínos pro konkrétní maminku nebo celou rodinu. A to je skvělé! Přeci jen už s rodinami různým způsobem pracuji přes patnáct let a sama jsem si také prošla ne úplně jednoduchými cestami, takže už nějaké zkušenosti mám. Mohu je předávat dál, aby byly k užitku. A  k tomu se samozřejmě i dále vzdělávám a rozšiřuji tím komplexnost svých služeb. Úžasné bylo i zmiňované období, kdy jsem hrála divadlo v mateřských školkách, na to MOC ráda vzpomínám a možná, že kdybych měla zase dobrého parťáka, tak kdoví, zda bych se k tomu nevrátila. No, prostě jsem ráda, když dělám práci, která mě baví a přináší radost a užitek.

Do podvědomí české společnosti se začaly ženy – duly – dostávat před 10 lety. Jejich popularita stále stoupá. Proč tomu tak je, co může dula ženě nabídnout?

Ano, plánuje se oslava, letos na podzim to totiž bude 10 let, co vznikla naše Česká asociace dul a prošlo prvních asi 15 žen prvním kurzem pro duly (více o Asociaci na http://www.duly.eu/).Hodně mých kolegyň funguje velmi dobře na Moravě, ale i v Čechách se duly dostávají stále víc do povědomí maminek. A dula rozhodně není jen pro prvorodičky, já sama mám už od doprovázenou čtyřnásobnou rodinu, pár maminek potřetí a hodně maminek podruhé. Takže i to svědčí o přínosu duly pro maminky a samozřejmě i pro jejího partnera. Dula může ženě nabídnout spoustu důležitých informací pro mateřství, různé náměty, tipy. A samozřejmě velkou podporu a hodně důležité naslouchání a  konkrétní pomoc. Někde jsem kdysi četla, že dula je „kamarádka“, která drží rodičku za ruku a chce za to peníze. Tak to rozhodně není. Je to sice placená služba, ale to není vina dul, my svoji podporu odvádíme dobře a efektivně. Je spíš škoda, že si neuvědomí zdravotní pojišťovny, jaký přínos – a i ekonomický – naše podpora těhotných žen má. Takže kdyby naši práci zařadily do svých preventivních bonusů, tak by to bylo pro maminky určitě prima. Ale zpět k té „placené kamarádce“. Samozřejmě zkušená kamarádka je pro maminku velmi důležitá, obzvlášť v dnešní době, kdy jsou čerstvé maminky dost osamocené v získávání svých mateřských zkušeností. Není to jako dřív, kdy se na vesnicích péče o děti odezírala od již zkušenějších maminek. Ženy si zkušenosti mezi sebou předávaly, měly se  s kým poradit. Dnes někdy kamarádka nestačí. Dula, která s maminkami pracuje hodně let, má přeci jenom těch zkušeností pravděpodobně víc a může mnohdy lépe pomoc. Vidím to i na sobě. Co jsem uměla a znala před pěti sedmi lety a co vím dnes. Za dalších pět let to bude zase jinak. Prostě každý člověk (a i dula) se stále učí. Ale konkrétně: já dnes s maminkami cvičím už od raného těhotenství a většina jich cvičí až do posledních dnů před porodem. Myslím, že to je velmi přínosné jak pro snazší porod, tak pro celkovou pohodu. Také mám možnost takto maminkám předávat postupně různé informace. Dále připravuji celé páry k porodu a na rodičovství. Některé maminky během porodu i doprovázím a samozřejmě potom nabízím a dělám podporu i během kojení, během péče o miminko, během cvičení po porodu. V průběhu celého tohoto období používám i různé techniky, které umím, třeba reflexní terapii EFT. Takže vidíte, že dula má docela velký záběr, samozřejmě záleží na konkrétním člověku. Já mám ráda komplexnost. A co už je mimo rámec mých schopností, zkušeností, odbornosti, tak dotyčného odkážu na jiného profesionála. Dula je zjednodušeně řečeno průvodkyní tímto specifickým a krásným ženským obdobím.

Během rozhovorů jsem slyšela i negativní názory na chování personálu v porodnicích. Jaké máte zkušenosti vy?

Že bych zažívala nějaké „hrůzy“ v chování personálu vůči maminkám, které doprovázím, to nemohu říct. Ale občas o tom slýchám od maminek z vyprávění a někdy to nejsou moc veselé příběhy. Anebo když si mě maminka najde v druhém těhotenství po nehezké první porodní zkušenosti a odvypráví mi svůj první porod. Tam si někdy říkám, že je škoda, že neexistuje nějaká kontinuita. Pro personál porodnice ta maminka vlastně končí porodem a těmi pár dny pobytu na šestinedělí a pak už od ní nemají žádnou zpětnou vazbu, to je škoda. Možná kdyby zdravotníci někdy slyšely příběhy, co slýchám na poporodním cvičení nebo když řešíme problémy s kojením, tak by možná něco změnily. A není to většinou o žádných složitých nebo nákladných změnách. Často to je o určité míře laskavosti, vstřícnosti. Takové té změně ve vztahu – že žena a oba rodiče jsou KLIENTI. Toto v našem zdravotnictví stále ještě moc není. Už jsem i slyšela na porodním sále, jak muž říkal své partnerce: „představ si, že by ses takto chovala Ty ke svým klientům. Tak to bys skončila.!“ A o tom to často je, a je to škoda. Samozřejmě personál to nemá mnohdy jednoduché, já pracuji s maminkami, které se na mateřství pozitivně připravují, většinou si ho opravdu užívají. Jsou ale i jiné skupiny rodičů, se kterými se někdy zdravotníci setkávají. Je velká škoda, když pak ty „informované maminky“ jsou brány za ty „alternativní“. Nejsou alternativní, ale NORMÁLNÍ a dostaly se k informacím, které se tak úplně běžně třeba v poradnách nepředávají.

Vždyť přeci je snad normální:

-   nebýt při porodu pod vlivem léků, když se ženy lékům vyhýbají celé těhotenství, aby neovlivnily své děťátko, tak proč to má pak u porodu být jinak („bolest“ se dá opravdu většinou dobře zvládnout i jinými způsoby)

-   chtít se obejít bez nástřihu, a tudíž chtít šetrné vedení II. doby porodní. V tomto jsou skutečně velké rozdíly v  porodnicích a rutinní nástřihy mohou ženám způsobovat různé problémy včetně inkontinence.

-   a za samozřejmé považuji chtít prožít NERUŠENÉ období se svým čerstvě narozeným miminkem, tzv. bonding. A to rozhodně není jen o pár minutách na bříšku. A opět to je o rozdílném přístupu v různých porodnicích. Někde to je normální, jinde to téměř nelze.

Ano, někdy může být průběh porodu takový, že to nelze uskutečnit, ale takových porodů je opravdu menšina.

Myslíte si, že české maminky jsou dostatečně informované o tom, co je čeká, jaké mají možnosti a na co mají nárok?

Myslím, že takových je stále spíš menšina. Klasické předporodní kurzy v porodnicích (myslím hlavně v mém regionu, mimo Prahu je určitě situace lepší) často nedávají komplexní informace. Je dobré se chtít dozvědět víc. Jsou opravdu velké rozdíly v přístupech porodnic. Maminky si většinou myslí, že to je o lidech, se kterými se u svého porodu setkají, to určitě ano, ale často to je i o konkrétních postupech té které porodnice. Zda jim skutečně může umožnit jejich představy.

A jak jsou na tom muži, tatínci? Cítíte, že se obě role začínají srovnávat a že se i otcové začínají více angažovat?

Určitě se otcové víc angažují. Ze zkušeností se mi líbí, když se podaří společný start v rodičovství. Nejen to, když je muž u porodu (na to se dnes názory různí, někdo to doporučuje jinde se zase objevují hlasy, že to není úplně ideální), ale hlavně když s rodinou může být po porodu. Když může být při tom úžasném nerušeném kontaktu s miminkem a se svojí ženou a ještě navíc  zůstat bez omezení na společném pokoji. Od začátku se starat o miminko. Považuji za opravdu velmi důležité, aby muž prošel dobrou předporodní přípravou!

Samotný porod a následná úplná změna celého života je pro maminku jistě hodně náročná, přesto znám některé, které už v porodnici přemýšlejí o tom, že se vrátí do práce. Čím to je? Je to zrychlenou dobou, nutností udržet si práci, obavou před ustrnutím?

S tímto moc zkušeností nemám. S maminkami, se kterými jsem já v kontaktu, si většina alespoň ze začátku dost intenzivně užívají mateřství a teprve časem si k tomu třeba částečně přiberou svou práci nebo v určité míře udržují své podnikání. To ale hodně záleží na konkrétní rodinné situaci a na náročnosti miminka.

Asi se obě shodneme, že pokud žena potřebuje hlídání a využije k tomu babičky, tak je to nejlepší cesta. Co když ale miminko hlídá chůva nebo ho maminka dává do jeslí, je zde nějaké riziko?

Ony i babička mají svá úskalí:-). Myslím, že to je hlavně o tom pořádně vědět, komu své dítě svěřuji, zda máme podobně laděné představy o přístupu k dětem.

Máte letité zkušenosti s výchovou a péči o děti, jak o svoje, tak o cizí. Dá se říci, co je pro ně nejlepší?

Spokojení normální rodiče a tvůrčí inspirativní prostředí.

Na odlehčenou a na závěr bych se vás ráda zeptala, zda se setkáváte i s vtipnými momenty. Máte nějaký porod, na který ráda vzpomínáte?

Nějaké mám, ale to nemohu takto veřejně popisovat, ctím mlčenlivost a snažím se o zachování tajemství a anonymity každé maminky. Ale někdy se po porodu s rodiči docela dost nasmějeme.